Švýcarské banky jsou pod tlakem úřadů. Ty zase pod tlakem zahraničních vlád, které v prostředcích uložených na švýcarských kontech vidí daňový únik a snaží se domoci způsobu jak je dodanit.
„Celá léta platilo, že švýcarský bankéř se ptal co nejméně a co nejdecentněji. A především mlčel jako hrob. To už je pryč, takže majetní uklízejí peníze do nových daňových rájů schopných udržet tajemství. Lákají je Singapur, Hongkong, ale i Mexiko,“ uvádí majitel soukromé banky Reiner Schlamm.
Do roku 2009, kdy bylo prolomeno soukromí 5.000 američanů, platila ve Švýcarsku zásada rozlišující daňový podvod (s aktivním úmyslem) a zatajení příjmu. Ve vztahu k mezinárodnímu právu a zahraničním subjektům kooperovala banka pouze v případech úmyslných podvodů.
Hraje se minimálně o dvě věci… Bankovní tajemství (majitele účtu švýcarské banky nezveřejňují a nechávají si za to platit) a daňový ráj (Německo a UK si vymohli se Švýcarskem dohodu, že účty němců a britů budou dodaněny, ale identita majitelů zůstane skryta). Nepřipomíná vám to něco? 
